Tuesday 22 November 2016

Tipy na knížky: esoterika a osobní rozvoj

Ahooj!

Věřím, že jste si užili super víkend, že jste odpočatí a 100% ready do nového týdne... :) My o víkendu stihli nového Harryho (čti: Fantastická zvířata a kde je najít), film kolem něhož byl celkem humbuk. No, ještě aby ne, i my se na něj ukrutně těšili. Mně osobně se moc líbilo zpracování a efekty, jen mi úplně nevyhovovalo to 3D, které tam ve výsledku ani moc nebylo a obyčejně by to bylo mnohem lepší. Těším se ale, až si ho pustím znovu <3 Viděli jste? Anyways...dneska to nebude o filmech, ale o knížkách. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak moc důležitý a přínosný čtení je. Už od malička jsem byla knihomol a takové ty klasické dívčí příběhy pro mě byly jakýmsi útěkem od reality. Do každé hlavní hrdinky jsem se maximálně vžívala a celý příběh prožívala oddaně s ní. Jak šel čas, nějak mi tyhle dívčí románky přestaly dávat smysl a začala jsem je brát jako skvělou "oddychovku", která mi ale bohužel nic víc nedá. Když jsme přiletěli zpátky domů, první co bylo, tak jsem v knihkupectví běžela do oddělení esoteriky a hladově jsem hledala "Čtyři dohody". No a bylo to. "Čtyři dohody" byly vlastně tím klíčovým okamžikem, kdy propukla moje láska ke knížkám o osobním rozvoji. Romantický příbeh, že?

Teď trochu odbočím, ale věděli jste, že prvních 10 minut před a po spánku je nesmírně důležitá doba? A prý by se měla využít hlavně ke čtení. Nebo třeba vizualizaci či seznamu vděčností. Buďme upřímní, i já mívala jako první aktivitu po rozlepení očí instagram. A mívám i teď, pokud zrovna nemám po ruce knížku. Což je blbý. Ale snažím se! Teď už vám ale představím ty mé knižní oblíbence, kteří, troufnu si říct, měli hodně pozitivní dopad na můj život... :)

1) "Čtyři dohody" (DON MIGUEL RIZ)
Fenomén všech fenoménů ve svém oboru. Asi je zbytečné říkat, jak moc tuhle knížku miluju a jak moc mi změnila život. Mění totiž životy milionu lidem a spousta z vás určitě ví, o čem je řeč. Popsala bych jí jako takový soubor moudrostí, který vám předá, to co by měl a pak už je jen na vás, jak s tím naložíte. Přečetla jsem ji jedním dechem a je to historicky první knížka, u které jsem v půlce stránky přestala číst, zakoukala se do blba...a přemýšlela. Řekla bych, že každý si v tom najde to, co by měl. To své. Věřte mi, že po přečtení všech 4 dohod se už na svět nikdy nebudete dívat stejně. Uvidíte svět úplně jinak. Přečíst prosím, povinně!





2) "Mnich, který prodal své ferrari" (Robin S. Sharma)


Mnich je trošku jinačí, je psaný formou příběhu a mně se ten námět neskutečně moc líbí. Je to takový ten příběh, z kterého si odnesete cenné rady, techniky, jak zlepšit a zkvalitnit svůj život..a taky moudra, taková, která vás donutí zamyslet se. Nikdy bych si nemyslela, že knížka vám může tolik změnit život. Že může změnit vás. Na druhou stranu, není to tak, že byste knížku dočetli, zaklapli a tadááá...je z vás věčně pozitivní, klidný a vyrovnaný bohém. Najdete v tom motivaci a recepty na vaše lepší já, jsou to týdny a měsíce tréninku a nic není hned. Ale krůček po krůčku vás to dostane tam, kam potřebujete. Já ty změny pociťuju den ode dne víc a víc.  Vždycky jsem byla hrozně výbušnej člověk, jako dítě jsem lámala pastelky (ty tlustý!) vejpul, když se mi něco nepovedlo nakreslit. Když mi nešla oblíknout barbína, nebo mě asi prostě jenom štvala, ostříhala jsem jí hlavu, kterou jsem jí po dalším záchvatu stejně urvala. Jak moje amoky pokračovaly do stáří, si asi nechám pro sebe, ale s takovou vlastností se nežije dobře. Obdivovala jsem vyrovnaný lidi, co se nečílí z každý pitomosti. Myslela jsem si, že jsem prostě taková a nedá se s tím nic dělat. Dá. Všechno to, co si myslíme, že jsme, nebo jací jsme...je jen naše představa o nás.Je to vsugerovaná věc, zvyk a naučená reakce. Nikdy jsem nad tím takhle neuvažovala. Teď se považuju za celkem vyrovnanýho člověka, co je neustále pozitivní (snaží se) a nevybuchuje. Můžete se změnit. Můžete změnit vlastně cokoliv, co si jen zamanete. A ten první krok začíná jak jinak, než v hlavě... :)


3) "Láska, vztahy, přátelství" (DON MIGUEL RUIZ)


Další bezva knížka na zamyšlení, která se věnuje hlavně vztahům obecně. K lidem, zvířatům, sobě samému..Trochu se tam opakují věci ze Čtyř dohod, takové osvěžení ale vůbec neuškodí. "Možná nemůžete mít kontrolu nad tím, co se děje kolem vás, ale můžete ovládat své vlastní reakce. Vaše vlastní reakce vás činí šťastnými nebo nešťastnými. Vaše reakce jsou klíčem ke krásnému životu. Naučíte-li se ovládat své vlastní reakce, můžete změnit svůj život." A tak to zkrátka opravdu funguje.. Má oblíbená část. Další je třeba ta, že lidé by nikdy neměli brát vztah jako podnět k tomu, aby byly šťastní. I když si to třeba myslíme a jsme opojení tou prvotní láskou, žádný člověk nás nemůže udělat šťastnými. Štěstí by mělo vycházet zevnitř. Z nás. Lidé dělají chybu, že svoje štěstí svěřují do rukou ostatním a oni jsou potom za něj zodpovědní. Z toho potom pramení, že jeden s druhým manipuluje, využívá ho, zneužívá to štěstí, které mu druhý svěřil. A pak vztahy troskotají. Vztah by prý měl být od toho, aby se člověk bavil. Zní to zvláštně, ale asi to je vážně klíčem ke spokojenému vztahu. Když máte natolik rádi sami sebe, nikdy nedovolíte druhému, aby vám ubližoval. Sebeláska je základ. A to je umění.




A to by zatím ode mě bylo všechno. Časem těch tipů snad přibyde víc, tohle téma mě něuvěřitelně baví a zajímá a pokud i vás, tak budu ráda za jakékoliv tipy na oplátku z vaší strany!:) Od pár z vás jsem dostala super tipy už na instagramu, takže v brzké době se na ně vrhnu. Mějte se krásně, pusu :*

Saturday 19 November 2016

DOBRODRUŽSTVÍ JMÉNEM SRÍ LANKA ZAČÍNÁ

Moc a moc vás všechny zdravím u dnešního, tak trochu "odhalovacího" článku :)). Víte, já se fakt děsně těšila, až vám budu moct povědět víc, ale zkrátka nemohla jsem, protože vím, že jakmile já něco roztroubím, něco se vždycky podělá. To jen abyste neřekli, že jsem šílenej tajnůstkář, to jako vůbec né! V den, co nám krachla Austrálie jsme samozřejmě hned věděli, že v Čechách zůstat prozatím nechceme a začali jsme na tom taky řádně pracovat. No, nejdřív oba, ke konci spíš už jen David. Myslím, že bych mu v tomhle článku měla nejspíš věnovat samostatný odstavec. Nebo rovnou dva. Za tu snahu, odhodlání a vytrvalost. No, ale abychom to nenatahovali...vlastně ani nevím kde začít. Tak třeba takhle...

Jsou to asi dva roky, kdy jsem si začala pravidelně házet na papír svoje přání, sny, touhy...a taky věci, v kterých se chci zdokonalit a na kterých bych měla zapracovat. Pomáhá mi to se víc soustředit na cíle, na sebezlepšování a když to člověk vidí na tom papíře, ví, kam se ubírat a čeho chce dosáhnout. A taky je docela super si to všechno po roce přečíst a vidět, co všechno se vám splnilo. Ale to odbočuju. Přesně před 2 roky jsem si tam zapsala jedno životní přání. Stálo tam tohle: "Vydat se do Asijské země jen s batohem a pomáhat tam jako dobrovolník". V ten osudový den, kdy nám nebylo přáno, přišel David domů se zbrusu novým plánem, to nadšení v očích vidím živě ještě teď. Spustil: "Hele Jani, víš jak si vždycky říkala, že bys chtěla někam do Indonésie nebo tak něco, pomáhat?" Tak přesně to uskutečníme teď.s: "Nojo, ale to jsem nechtěla jakoby hned teď. teď jsem chtěla studovat. A hlavně v Austrálii. Zdokonalit se v tom, co mě baví..". David: "Když ale ne teď, tak už nikdy. Člověk si vždycky říká, že není ten správný čas cestovat, ale ten nenastane nikdy. Pak budem mít děti...a tak". Tak asi takhle nějak to všechno začalo... :) Dali jsme hlavy dohromady a začali plánovat, vymýšlet, psát a zjišťovat. Dozvěděli jsme se věci, o kterých jsme nikdy ani netušili a před námi se otevřel tak trochu nový svět. No, a pak, že Tajemství nefunguje.


Můj sen bylo Bali. Věděla jsem o něm tolik, jako bych tam byla už třikrát a smířila jsem se s tím, že nám přes zimu bude domovem. Trochu nám unikl fakt, že na Bali chtějí aktuálně asi úplně všichni. A kdo ne, tak kecá. David se toho ujal naprosto bravurně, takhle ambiciózního a zapáleného pro věc jsem ho snad nikdy neviděla (tohle ber jako tu oficiální veřejnou pochvalu od srdce:)))... obepisoval, koho mohl a z 10 lidí se nám z Bali ozvali 2. Našli jsme nabídku, která je snem asi každé blogerky. Moje náplň práce by byla následující: focení nádherného resortu a šperků, pomoc s marketingem, update social media...a David by měl na starost webovky. Docela dream job, co? Ozvali se, že nás chtějí. Asi si umíte představit to nadšení a to štěstí, jaké jsem prožívala. A od té doby se už neozvali. Psali jsme jim a nic. Ticho po pěšině. Takže nastal nejvyšší čas změnit cílovou destinaci, protože tímhle tempem se moc daleko nedostaneme. A jak to dopadlo? 1. prosince odlétáme na Srí Lanku! 



zdroj: google.com, Pinterest

Sbalit se musíme jen do batůžku, maximálně sedmikilovýho a zpáteční letenky nemáme. Je to docela vzrůšo, co vám budu vykládat. O to víc vzrušující to je, když chlápek, kterému budeme pomáhat v jeho vile první měsíc, na nás působí..no..poněkud zvláštně, a už si stihnul vysloužit i docela morbidní přezdívku, tu tady snad ani zmiňovat nebudu. Radši. K našim druhým hosts se taky váže docela vtipná historka, kde jsme vyloženě zaperlili při Skype hovoru, ale o tom až příště, už takhle to bude zase dlouhý jak tejden před vejplatou. Lidi, kterým budeme pomáhat (a oni nám za to poskytnou jídlo a střechu nad hlavou) máme domluvené zatím do ledna a další budeme řešit rovnou odtamtud, což je lepší. Mám v plánu článek, kde vám prozradím víc o tom, co přesně tam budeme dělat a taky, jak vtipně občas probíhali ty naše přípravy. A teď otázka na vás, zajímalo by vás o dobrovolnictví víc? Z vlastní zkušenosti vím, že spousta lidí pořádně neví, jak to celé funguje, kde ty lidi hledáte a co takovéhle rozhodnutí obnáší. Je mi jasný, že ne všechny to bude zajímat, ale určitě se ozvěte, pokud ano, ať vím :)). Ještě bych chtěla říct, že ačkoliv spousta lidí má ve svých životních představách a přáních podobné obrazy, nemají odvahu je uskutečnit. A to je podle mě smutný. Lidé si myslí, že cestování a objevování světa je o penězích. Chcete něco říct? Letenka nás vyšla na 6 tisíc. Jídlo a to, abychom si měli kam složit hlavu, si odpracujeme. Je to jen o prioritách a o tom, čemu dá člověk přednost a kam vynaloží svoji energii a pozornost. My dá se říct nemáme vůbec nic, nemáme svůj byt nebo jakoukoliv nemovitost, nemáme auto, nekupujeme si nejnovější elektroniku...a já jsem ve fázi, kdy jdu jakože "nakupovat" a odnesu si domů knížku.  Pro nás život tvoří zážitky, vzpomínky...a cestování. To je pro nás bohatstvím. Tak moc ráda bych všem, co jenom uvažujete, že chcete žít jinak, skromněji, nematerialisticky, lépe..dodala odvahu, protože ono to jde. V našich životech totiž vždycky všechno existuje dvakrát. Jednou se to objeví ve vaší hlavě a potom, když to uskutečníte. Už jen to, že si něco dokážete detailně představit je známkou toho, že to samé můžete převést do reality. Tak sis Jani zahrála na filozofa a už bys to asi mohla pro dnešek ukončit, co myslíš. Tak se tedy s vámi loučím, posílám pusu a budu se těšit u dalšího článku :*

PS.: DĚKUJU! <3 Za to. že jste...nevěřila bych, kolik lidí tenhle náš osud bude zajímat...o to víc, když jsou to lidi, které ani neznáte..občas jen virtuálně. 

Thursday 3 November 2016

TOSKÁNSKO - HORY, VINICE A ŠIKMÁ VĚŽ

Jupíí! Konečně jsem tu. A rovnou i s travel článkem z Itálie. Moje pocity? Bylo to skvělý, rozmanitý, vtipný, gurmánský...a stihli jsme toho až neuvěřitelně moc! Za 6 dní jsme stihli navštívit 13 míst ve střední Itálii, což je, řekla bych, hodně super číslo :)). Vyráželi jsme autem v 5 ráno a ve 3 odpoledne jsme už teplem rozepínali bundy u překrásné Gardy. Jedna taková praktická rada na začátek, nikdy nikam nejezděte bez hotovosti. Já vesele vyrazila s tím, že si vyměním a nebo vyberu až na místě...a pekelně se mi to vymstilo. Smích mě přešel už na benzíně, kde jsem si chtěla vychutnat první italskou kávu a ejhle - "card declined". Navíc byl víkend, takže všude zavřeno a  první směnárnu jsme objevili až za 3 dny. Když jsem pak zkoušela vybrat v dalších X bankomatech a pokaždé se mi ta bedna vysmála se slovy "transaction cannot be completed", tak už mě skoro "vomejvali". Ponaučení pro příště. Teď už ale k tomu více pozitivnímu...ubytováni jsme byli v malém letovisku Brenzone, kde kromě křišťálového jezera byly jen samé hory, kopce, krásná příroda, no zkrátka ráj. Dokázala bych si představit tam v létě strávit klidně týden jen chozením na túry a putováním po horách. Hned za námi se tyčilo pohoří Monte Baldo, odkud jsem věděla, že jsou jedny z nejkrásnějších výhledů na jezero, takže další den byl plán jasný. Ještě předtím jsme si ale udělali kraťoučkej hodinovej trekk a vyšlápli si Monte Brione. Tyvado! To byla přesně ta chvíle, kdy jsem se usmívala a nevěděla proč, všechno mi připadalo úžasný a jen jsem si potvrdila, proč jsem se pro turistiku tolik nadchla. Ty výhledy, to je prostě něco. No koukněte sami...















Poté, co jsme splnili první neodmyslitelnou klasiku a dali si pizzu (nebe v puse!), jsme usoudili, že je supr počasí (= dechberoucí výhledy) a tak jsme lanovkou vyjeli na Monte Baldo. Výhled z lanovky byl parádní, ovšem nahoře na nás za 20 euro čekalo překvapení v podobě obrovský mlhy, takový, že jsme neviděli ani na krok a jednoho obrovskýho NIC :'D. To počasí si tam zkrátka dělá, co se mu zlíbí, takže choďte všude pěšky, ať vám to pak není líto!:D A už jsem zmínila, jak dokonalý je vlastně to italský kafe?! Myslela jsem si, že v tom určitě chuťově nemůže být až tak rozdíl, ale byla jsem vedle jak ta jedle. To, co jsem doposud pila nebylo cappucino, ale MLÍKO. Nemluvě o zmrzlinách. A víně. A sýrech. A...no mohla bych pokračovat do zítra, z toho vyplývá jen jedno - všichni gurmáni povinně do Itošky! 







Po 2 dnech jsme vyrazili směrem na jih a počínaje vjezdem do Pisy teploměr v autě rázem ukazoval 25 stupňů, takže jsme svršky tentokrát nerozepínali, ale přímo odhazovali a začínali jsme plánovat i případný koupačky. Šikmá věž v Pise byla super a nejvíc vtipný bylo vidět tu frekventovanost lidí, co pózují s vyklobenou rukou alá "podpírám to tady všechno, je to v cajku". Samozřejmě tu trapnou fotku mám taky, haha. Kluci pak v Pise ještě na rozloučenou očesali strom z granátovým jablkem (je fakt, že si o to trochu říkal..) ..a mohlo se vyrazit na ubytko. To jsme měli v dědině jménem Capannoli, kde na nás teprve dýchlo to pravé Toskánsko. Všude tůje (a tunení), vinice, políčka..a kostelíky. Dědina to byla doslova - na samotě u lesa, uprostřed ničeho na nás čekal ranč, poněkud zvláštní italka nemluvící anglicky a podvyživení koně, kteří z našeho pobytu vytěžili zřejmě nejvíc. Hned ten den jsme jim nakoupili balík mrkví a dostali i kuskus... :)) Všechno to bylo v takovém "rustic" stylu a bylo to úžasný <3 No a tom, jaká byla Florencie, Volterra, Siena a taky nejlepší zmrzlinárna na světě, o tom až příště!




Sirmione






Mějte se krásně, pusu :*