SRÍ-LANKA: PROŽITO A PŘEŽITO

Možná vás zajímá, co všechno se dá vlastně za 3 měsíce dobrovolničení stihnout...no, upřímně? :) Je toho víc než jsem si myslela. Zažili a přežili jsme toho tolik, že takovou malou rekapitulaci celé cesty s radostí uvítám i já. Nebude to řazeno systematicky, ale prostě tak, jak mi to zrovna přijde na mysl a na srdce. Tak jdeme na to!

Během 3 měsíců na Srí-Lance jsem:

- dobrovolničila na čtyřech různých místech
- protestovala v Kolombu za ochranu životního prostředí
- se účastnila 5ti hodinového natáčení jakési parodie na vymítání ďábla
- natáčela pozvánku na již zmiňovaný protest - v sinhálštině!
- jedla rukama
- se naučila jíst rukama
- jedla rýži s chilli k snídani (rukama)
- udělala si kámoše na Maledivách (to se vždycky hodí, že jo)
- myla slona (a kdybych bývala tušila, co byl útulek zač, ještě u pokladny bych se otočila na patě) 
- jedla jídlo za 17 Kč
- pila famózní smoothie za 17 Kč
- pila ten nejsladší čaj (brrr)
- jedla to nejsladší ovoce
- viděla jak se pěstuje čaj
- viděla jak se sbírá čaj
- viděla jak se vyrábí čaj
- zažila tu nejbláznivější a zároveň nejúžasnější jízdu vlakem
- cvičila jógu na pláži při západu slunce
- zažila krásný Vánoce mimo domov s místní rodinou
- mazlila se s krokodýlím miminkem
- skončila v místní nemocnici, kde mi následně vyoperovávali 3 mušličky z nohy
- přečetla 2 knížky
- oblíbila si Srí-Lanský písničky
- učila se tradiční tanec (a nenaučila..)
- jedla žraločí polévku (nic, bez čeho by člověk nemohl žít)
- šnorchlovala s metr a půl velkou želvou
-  a pod hladinou moře potkala Dory a Nema (a pak pořád zpívala "měl bys plavaat")
- učila se surfovat a úspěšně sjela svoji první vlnu, yaaay!
- sáčkovala skořici
- učila jógu v místní škole
- byla šťastná
- 2x brečela (počítaj se slzy na krajíčku v letadle?!)
- ale víc se smála
- zažila táborák na pláži (s kytarou, zpěvem a úplňkěm!)
- měla přesně 100 štípanců od komára (nutno podotknout, že druhej den...)
- spala ve stanu
- spala na farmě
- viděla 2 hady, 3 slony, několik krokodýlů, obřího varana a milion opic
- naučila se vařit Dhal curry
- pila to nejlepší pivo
- poznala skvělý i méně skvělý lidi
- pila zázvorovej čaj u cizího chlapa v domě
- starala se o 2 guesthousy
- naučila se víc dávat a míň brát
- blbla jak malá na geniálním prkýnku jménem bodyboard
- žila na 120%
- učila místní děti angličtinu
- dělala chůvu osmiměsíčnímu miminku
- bydlela uprostřed džungle bez signálu, internetu a obchodů (a světě div se, já žiju)
- byla pohoršená třináctiletým lojzou, jenž na mě při józe vesele vystrčil svoje přirození (po tom, co jsem mu odmítla dát peníze...tak já nevim)
- přestala mít panickou hrůzu z pavouků
- přestala mít paranoiu z neznámejch a divnejch lidí a začala být víc přátelská a otevřená
- přestala se bát chodit v noci ven sama na záchod (jeden z důvodů, proč rozhodně vyrazit do světa jako dobrovolník!)
- dozvěděla se spoustu věcí o buddhismu (a pokud se jednou náhodou dám k nějakýmu náboženství, bude to buddhismus!) <3
- poprvé (a naposled, jelikož potom jsem mu chudákovi urvala kormidlo:D) jela na paddleboardu a zamilovala si to
- naučila se plést jeden z nejtěžších bavlnkových náramků
- zkusila místní drogu BETEL (ještě teď mám v puse tu šílenou pachuť)
- zažila Silvestrovskou párty na pláži s divokým tancem v písku
- plavala z pevniny na ostrov vzdálený asi kilák a něco (a nejvíc mě děsilo možný střetnutí se žralokem či jinou potvorou, kterou v takovou chvíli rozhodně potkat nechcete)
- dvakrát v guesthousu pekla hostům dort a dvakrát se nepovedl (první letěl do koše a druhej se záhadným způsobem prodal sraženej a napůl syrovej....)
- našla to "svoje místo" - kouzelný, magický, kreativní...takový to, v kterým vás napadaj ty nejlepší nápady a myšlenky
- objevila konečně toho svého mentora, životního učitele a osobního kouče zároveň...člověka, co je pro mě největší inspirací, osobností, chodící moudrostí a někým, ke komu vzhlížím s tím největším možným respektem a uznáním. Tak co, už víte? (Je to zároveň i spisovatel a určitě jste od něj minimálně 1 knížku četli. Je to fenomén. A nebojte, jednou vám o něm povím v samostatném článku.. )
- houpala se na pohádkový houpačce (takový tý, co visí na palmě a vy se tak houpete přímo nad oceánem...)
- sprchovala se ve vodopádech
- skoro po celý Srí-Lance jsem sháněla tampony..... (marně)
- zažila pravý safari, kdy člověk nesmí vylejzat z Jeepu, aby ho náhodou nezašlápnul slon
- potkala ty nejhodnější a nejmilejší lidi se srdcem na dlani (my u nás se máme ještě hodně co učit...achjo)
- uvědomila si, že "Všude dobře, doma nejlíp"
- sprchovala se 2 týdny jenom venku v oblečení
- 2 týdny jedla jenom rýži
- naučila se pár slov a frází v sinhálštině
- účastnila se pohřbu mnicha...
- navštívila několik chrámů
- chodila převážně bosa
- změnila se...ne navenek, ale uvnitř
- byla občas tak nepříčetná, až se divím, že to se mnou někdy David ve zdraví vydržel
- přežila cestovní ve dvou...při čemž jsme spolu byli 24/7, takže teď už přežijeme úplně všechno! :))
................................................

....a mohli bychom tu být do alelůja. Není den, kdy bych si na tuhle část života nevzpomněla...a je vůbec možný za 3 měsíce zažít víc věcí, než za celej život? Já myslím, že jo. A abych k vám byla upřímná, tohle bylo jedno z nejlepších rozhodnutí vůbec. A kdybych se měla vrátit v čase, šla bych do toho znova a znova. A jo a jo a joooo. Tak na co čekáte?! <3 Mějte se zatím nádherně, já už jsem sice v zemi rodné, teď zrovna piju kafe a k tomu přikusuju vánočku s máslem od babičky a jsem ráda za to, kde jsem. To ale neznamená, že článkům o našem dobrodružství je konec, ba naopak! Musím vám toho ještě tolik říct. Tak buďte prosím trpěliví, protože určitě víte, jak to chodí, když člověk po několika měsících dorazí domů z cest. Budu se ale snažit, slibuju. Tak pusu :*... a... stay tuned!