Saturday 11 March 2017

MILUJU JI A VŽDYCKY BUDU MILOVAT

Byla to láska. Ne na první pohled, jak už to při kratších cestách bývá zvykem. Tahle láska byla jiná. Potřebovala čas a hlubší poznání. Když jsme vyšli z letiště, při prvním vkročení na ceylonskou půdu jsme rozhodně nepocítili nic ve smyslu ,,Fííha, tak tady to milujem". Bylo nám šílený vedro, všude pobíhali toulaví a nemocní psi a my se marně snažili najít cestu ven a sehnat ucházející odvoz do guesthousu. 

Doteď si vybavuju ten pocit. Bylo mi divně, ale tak nehezky divně. 

Při jízdě v tuk-tuku s neschopným a anglicky nemluvícím chlapíkem, jenž nás nakonec se vší drzostí obral o 4 000 rupií, se ten pocit ještě víc stupňoval. Teď se tomu samozřejmě smějeme. No, smějeme se tedy hlavně naší nevědomosti a hlouposti. Chybama se člověk učí, no ne? Divnej pocit se ale naštěstí stupňoval poprvé a naposled. A potom? Potom už se den ode dne stupňovala jen láska. Ke všemu. K místním lidem, k přírodě, ke zvykům a tradicím, k náboženství...a samozřejmě taky k jídlu Pokud to čte David, tak se teď určitě ježí a myslí si něco ve smyslu: "Mluv za sebe joo". Říct jen jeden důvod, proč jsem se do Srí-Lanky vlastně zamilovala, to by byl asi hodně obtížnej challenge. Když se zeptáte cizince, proč má rád čechy, s největší pravděpodobností vám s upřímnou závistí řekne: "Protože je tam levno a máte tam pěkný holky a dobrý pivo". Nebo alespoň od valné většiny se vám dostane podobné odpovědi. Ten zbytek si možná dá tu práci a ocení alespoň architekturu či malebnost pražských zákoutí. Já bych svojí odpovědi mohla věnovat rovnou celou knihu. A možná dvoudílnou. Prozatím vám ale musí stačit shrnutí, ve kterém vám prozradím, čím mě země čajů a slonů tolik okouzlila a proč...

LIDÉ A JEJICH NEUTUCHAJÍCÍ POHOSTINNOST

Když vám řeknu, že nikde jinde na světě jsem nepotkala milejší, skromnější, hodnější a pohostinnější lidi, nepřeháním. Začalo to naší první host-family, kde jsem teprve opravdu poznala pravý význam spojení "být dobrý člověk". Satchi byl až extrémně dobrý člověk. Nechtěl brát, chtěl jenom dávat. Měl srdce na dlani, dobrou duši a ve všech situacích působil jako nebeské stvoření. Jako anděl, co právě teď sestoupil z nebe. Vždy naprosto klidný a vyrovnaný. V situacích, kdy já už bych vyletěla jak čertík z krabičky, si on stále zachovával svou mírumilovnou povahu a já nechápala, jak to dělá. Několikrát jsme se ho s Davidem zeptali, jestli je takovej pořád a jestli se vůbec někdy zlobí nebo na někoho řve. Prý to umí, ale nemá důvod to dělat.. :D Fair enough. Celá jeho rodina byla úžasná a díky nemůžou vyjádřit, jak moc si vážíme všeho, co pro nás udělali. Po nějaké době jsem si říkala, že máme na ty lidi asi fakt štěstí. A věřte nebo ne, my žádný štěstí vlastně neměli. Oni totiž na Srí-Lance jsou takoví všichni. Vesměs.








Kamkoliv se vydáte, lidé se na vás usmívají, nebo vám úsměv alespoň oplácejí, sami od sebe se s vámi baví a vy během pár minut vycítíte, že je opravdu zajímáte. Že to není jen maska a zdvořilost, jako třeba v Anglii. Nemůže se vám ani stát, že byste se ztratili nebo nevěděli kudy kam. Na každém rohu se vás někdo ptá, kam jdete, na "busáku" se vás okamžitě ujmou 3 lidi nezávisle na sobě a už už vás správně nasměrují. Vždycky máte jistotu, že vám někdo pomůže. Bez jakéhokoliv zpětného očekávání. Prostě proto, že chce. A to je na tom asi to nejkrásnější. Jejich mentalita je neuvěřitelná. Je jednoduchá (nerada bych ale házela všechny do jednoho pytle), což se ve spoustě věcech projevuje a oni si třeba mnohdy úplně zbytečně ztěžují život. Ovšem vysvětlování něčeho, na co jsme my, evropani, zvyklí, to nepřichází v úvahu.

  Oni jsou šťastní a spokojení, tak proč jim to štěstí brát. 

No a co, že tráva se nemusí 3 hodiny vášnivě vytrhávat rukama a že zahradní nůžky by možná udělaly mnohem lepší službu. No a co, že do krámu jezdím postupně, podle toho, co mi zrovna dojde, i když bych si mohl usnadnit život nákupním seznamem a nakoupit všechno najednou. Já jsem ale šťastnej!

POKUD SE NĚKDY DÁM NA NĚJAKÉ NÁBOŽENSTVÍ, BUDE TO BUDDHISMUS

Každý den, když se probudím, kouká tam na mě. Pozoruje moje každodenní nálady, rozpoložení, zvedá koutky nebo koulí očima (nebo si to alespoň myslím) při mých rozhodnutích a bedlivě dává pozor, jestli nekradu nebo nelžu. A jestli praktikuju alespoň některé z jeho učení. A kdo? No přeci Buddha. Má meruňkovou barvu a i když je maličkej, ukrývaj se v něm velký věci. A hlavně...velký vzpomínky. Byla to vlastně první věc, kterou jsem se rozhodla přivést si domů jako suvenýr. Když jsme přiletěli na Srí-Lanku, o Buddhismu jsem věděla jen tak namátkově. Většinu věcí nám odtajnila naše první host-family a já tím začala být fascinovaná. Připadalo mi, že tohle náboženství je jiný než všechny ostatní. Nenutí vás denně se modlit a je čistě na vás, zda každý den s respektem dáváte Buddhovi květiny a uctíváte jeho památku. Ale samozřejmě je také spousta pravidel, které byste dodržovat měli.

Ashani nás do těch pěti hlavních zasvětila:


  1. Nezabíjet a nezraňovat živé bytosti, včetně zvířat. Naše otázka zněla: ,,A když omylem zabijete komára, počítá se to do vaší budoucí karmy?" :D Prý ne. Když to člověk dělá uvědoměle, tak ano. Ajaj. Já bych v příštím životě byla komárem...
  2. Nekrást. Jednoho dne nám děti snědly pytel arašídů a cornflaků a my si z nich pak utahovali, že Buddha to viděl a že ho zklamali.. :D Brali to naše pošťuchování sportovně a hlavně - bylo to přeci "omylem"!
  3. Zdržet se nesprávného sexuálního chování.
  4. Nelhat a nepomlouvat.
  5. Žádné drogy, alkohol ani jiné omamné látky. Betel povolen!

Buddhistická místa často působí poněkud vydřidušsky. Nejen, že se po vás, jakožto turisty, dožadují abnormálně vysokého vstupného, zkouší z vás i potom vyrejžovat všechno, co se dá.  ,,Ne, boty si nemůžete nechat jinde, než tady u nás v úschovně. Cena? Ta je čistě na Vás. Dejte, kolik uznáte za vhodný". A tak dáte, kolik uznáte za vhodný a následně jste vyhozený s kupou sprostejch nadávek v zádech, který slyšíte ještě na kilometr daleko. No a při zdolávání schodů k Velkýmu Buddhovi se ani nenadějete a už už vám místní babička polejvá nohy vodou, aniž byste jí stihli vysvětlit, že to je asi tak to poslední, co zrovna potřebujete. A běda, jak za ty umytý a svěží nohy nezaplatíš. To si mě nepřej. Teď si možná myslíte, že jsme bezcitný sobecký mrchy, jenže...představte si turistu, co tu stráví týden, maximálně 14 dnů a během toho přispívá všem na všechno, rozlítostní se nad každým žebrákem a za 14 dní pravděpodobně nabyde pocitu, že zemi spasil. A pak si vemte 2 lowcosťácký dobrovolníky, co tu stráví 3 měsíce a pomáhají, jen trochu jinak. Když si představím, že bychom po celou dobu každýmu dávali dýška, všem na ulici pomáhali, na tu mizinu bychom se pak nejspíš dostali my sami. Ráda pomůžu. Ale mnohem radši pomůžu slepému člověku, co ve vlaku překrásně hraje na flétnu, než žebrající paní na nádraží, co se neodbytně sápe po vaší peněžence.. 

JSEM ROZMANITÁ, KRÁSNÁ A MÁM CO NABÍDNOUT

Víte, co se mi na Srí-Lance tolik líbí? Ta její pestrost, rozmanitost a neokoukatelnost. Je libo deštnej prales? Vodopády? Bílou písečnou pláž jako z pohádky? Divoký vlny na surfování? Delfíny? Velryby? Želví miminka? Mrakodrapy, fancy podniky a nákupní střediska? Jeden den umíráte vedrem na rozpáleným písku a ten další nazouváte pohorky, oblíkáte větrovku a vyrážíte do hor. Každý si tu najde to svoje. Pláže tu sice nejsou tak katalogové, jako ty na Zanzibaru, ale to jim na kráse neubírá. Neviděla jsem na Srí-Lance ošklivou pláž. Fakt ne. Všechny jsou něčím krásný a výjimečný a každá má co nabídnout...










TADY JSI V BEZPEČÍ

Srí-Lanka je docela mírumilovná země. Všechno, krom dopravy, působí nevinně, klidně a neuspěchaně. Úsměv sem, úsměv tam, nic není problém, všichni jsme rodina. Občas jim to žerete víc, občas míň, ale pořád máte pocit, že jste v bezpečí. Krade se asi všude, napadnout vás může taky kdokoliv, kdekoliv, ale tady máte pocit, že to riziko je mnohem nižší. Kriminalita tady samozřejmě je, jen se o ní možná tolik nepíše a z médií to na vás na každým rohu nečíhá. A každej místní vám řekne, že Srí-Lanka je děsně "peaceful country", takže něco na tom asi bude.. :)

A TO NEJLEPŠÍ NA KONEC... JÍDLO!

V téhle pasáži budu mluvit jen za sebe, protože jestli je něco, co Davida moc nenadchlo, tak je to právě jídlo. Já si ho zamilovala. Sri-lankan curry můžete jíst na milion způsobů, od ryb, masa..po zeleninu, luštěniny nebo třeba mango. Na co se ale vždycky můžete spolehnout je: čerstvost, pikantnost a pestrost. Některý jídla pálí míň, některý zase tolik, že ani litry vody nepomůžou a vy tak připomínáte rozzuřenýho draka, co se každou chvíli chystá plivat oheň. Jedinou nevýhodou je, že i když se totálně přežerete a praská vám knoflík u kalhot, za hodinu máte zase hlad. Nejvíc jsme si oblíbili Kottu Rotti , což se dá přirovnat k nasekanejm, trošku tvrdším těstovinám se zeleninou a vajíčkem, které si polijete sosíkem z kuřete, posypete chilli a tadáá...chutný a vděčný jídlo je na světě! A o coconut rotti ani nemluvím. Křupavé placičky připomínající lívance, uplácané z kokosu, mouky a vody. Ostatní druhy Rotti jsou jedním z těch nejjednoduších a méně nutričních jídel, ale svůj účel zřejmě dokonale plní. Místní kuchyně není žádná věda a Srí-Lančani sází na jednoduchost a převážně domácí ingredience. Hlavním pravidlo zní: Musí to pálit! 




Naše bezvadná závěrečná véča <3


A mohla bych tu být do alelůja. Je rozdíl v nějaké zemi jen dovolenkovat a nebo v ní pobývat 3 měsíce. I tak jsem si jistá, že takovouhle lásku jsem k žádný jiný zemi nikdy nepocítila. Byla jsem měsíc na Kypru a nadchnul mě. Ale ne natolik. Zalíbili se mi spíš místa a pláže, než samotní lidé a jejich způsob života. Zanzibar mě okouzlil, protože to je přesně to pohádkový místo, který znáte jen z katalogů a spořičů obrazovek a stačí vám vidět ho jednou za život. Srí-Lanka mě dostala do kolen. Přiznávám. Splňuje vlastně tak trochu všechny aspekty mýho vysněnýho místa. A jo, kolikrát jsem za ty 3 měsíce byla přesvědčená, že to je TO MÍSTO, kde chci žít. Spřádali jsme s Davidem plány a koukali jsme po nemovitostech jak praštěný. Je ale ještě jedna věc, za kterou jsem jí vděčná. Ukázala mi, že vlastně vůbec nezáleží na tom, kde jste. Záleží na tom s kým jste, co děláte a jak se cítíte. I sebenádhernější místo se jednou okouká. A pokud vám někdo nebo něco chybí...a to něco je nedílnou součástí vašeho života, ani teplo, ani pláž u nosu vám to nenahradí. I když zezačátku si třeba můžete myslet, že je to jinak.

Mějte se nádherně, doufám, že tohle shrnutí vás k navštívení týhle krásný země navábilo ještě víc a brzy se zase vidíme u dalšího článku :* Já se teď na měsíc stěhuju do Prahy, takže všichni, co jste z Prahy a víme, že se chceme sejít, máme super příležitost! <3

4 comments:

  1. Skvělý článek! Krásně se mi četl:) Já sama jsem si tuto zemi zamilovala! Vážně má své kouzlo...
    Tina

    http://tinasmerdova.blogspot.com/

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsem ráda, že se líbí <3 Děkuju! Jé, kde konkrétně jsi byla? A jen dovča nebo na dýl?:))

      Delete
  2. Máš nádherné fotky jak na blogu tak na ig! Mohu se zeptat čím fotíš? :) Tereza.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc díky Terezko! Fotím na Olympus Pen e-pl 7..a mám k němu 2 objektivy. Základní 14-42 mm (krajiny, fotky z cest..) a portrétový 45 mm - krásně zaostří detail, je super na focení outfitů, postav, jídla..atd :)

      Delete

Děkuju za odezvu a tvůj čas <3